Když vejdete do čekárny u lékaře nebo na poštu v centru Prahy, kam si sednete? Většina z nás nad tím nepřemýšlí, prostě zamíříme na první volnou židli. Jenže naše podvědomí v tu chvíli vysílá jasný signál o tom, jak se cítíme a jak vnímáme své okolí.

Po letech pozorování lidí v nekonečných frontách na úřadech jsem si všiml, že lidé si nevybírají místa náhodně. Vaše volba není o pohodlí, je to vizitka vašeho aktuálního psychického rozpoložení. Pojďme zjistit, co o vás prozradí váš oblíbený "fleks".

Rohy a stěny: Hledáte bezpečí

Pokud automaticky vyhledáváte sedadlo v rohu nebo zády ke zdi, nejste v tom sami. Je to evoluční instinkt. Chcete mít přehled o celém prostoru a zároveň minimalizovat riziko, že vás někdo překvapí zezadu.

Co to vypovídá o vaší povaze? Jste ostražití a neradi ztrácíte kontrolu. V rušných prostorách, jako je třeba nádraží Hlavní nádraží v pátek odpoledne, se cítíte v bezpečí pouze tehdy, když máte situaci „pod palcem“. Jste ti, kteří v kavárně zásadně nechtějí sedět u okna, pokud na ně není vidět.

Střed místnosti: Hráči a extroverti

Lidé, kteří si sedají doprostřed nebo k volně stojícím židlím, mají úplně jinou energii. Nebojí se pozornosti. Často jsou to lidé, kteří se cítí sebejistě a nepotřebují se „schovávat“ za zdmi.

  • Možná právě řešíte důležitý telefonát a chcete okolí ukázat, že se nebojíte.
  • Máte rádi pozornost a nevadí vám, když kolem vás lidé procházejí.
  • Jste empatičtí, ale zároveň si rádi udržujete odstup.

Sedadlo u dveří: Strategie úniku

Sedáte si co nejblíže ke dveřím? Není to jen kvůli tomu, abyste byli první na řadě. Je to znamení, že vnitřně nejste plně přítomní. Čekárna je pro vás jen nezbytné zlo, které musíte co nejrychleji opustit.

Tento typ lidí je často ve stresu nebo mají naplánovaný nabitý den. Nechtějí se vázat žádnou konverzací ani očním kontaktem. Chtějí jen vyřídit své a zmizet.

Jak využít tuto „čekárenskou psychologii“ ve svůj prospěch?

Příště, až někam půjdete, zkuste malý experiment. Pokud se cítíte úzkostně, neseďte v rohu, který vás jen uzamkne ve vašem strachu. Zkuste si sednout na místo, odkud vidíte na dveře, ale nejste v koutě. Změna perspektivy dokáže zázraky s vaší hladinou kortizolu.

Lidé, kteří cíleně mění svá zažitá místa k sezení, se podle mých zkušeností rychleji adaptují na nové pracovní prostředí nebo stresové situace. Je to jednoduchý trénink mozku – pokud ovládnete prostor kolem sebe, ovládnete i své reakce.

Tak co, poznáváte se v tom? Vybíráte si vždy stejné místo, nebo si sedáte tam, kde je zrovna volno? Napište mi do komentářů, jaký jste typ „čekatele“ – jsem zvědavý, jestli se shodneme!