Proč se toxické „alfa“ vzory šíří mezi kluky a jak se bránit manipulaci?

V digitálním věku se mění mechanismus, jakým dospívající kluci nacházejí a osvojují si modely chování a identity. Role tradičních vzorů, ať už otců, učitelů nebo komunitních lídrů, se stává stále okrajovější. Namísto nich nastupují globální celebrity sociálních sítí. Tyto platformy nabízejí rychlé, často zjednodušující a potenciálně toxické odpovědi na složitou otázku: Co znamená být mužem?

Fenomén takzvaných „manfluencerů“, z nichž nejznámější je Andrew Tate a jemu podobní, se stal silným kulturním proudem. Podle odborníků tento obsah posiluje zastaralé a škodlivé představy o maskulinitě. Jaké vzory tedy skutečně formují v současnosti generaci dospívajících mužů a jak mohou školy, média a dokonce i marketingové agentury tento vývoj ovlivňovat?

Marketingoví experti upozorňují, že influenceři jako Tate a celá „manosféra“ nejsou jen náhodným internetovým výstřelkem. Jejich úspěch vychází z mistrného zvládnutí marketingových strategií.

„Influenceři typu Andrewa Tatea fungují jako mimořádně silné značky. Využívají jasně definovaný příběh, jednoduché a úderné sdělení a vysokou frekvenci opakování. V marketingu je to recept na nezapomenutelnost a silnou penetraci publika. Nicméně v tomto kontextu jde o značku, která prodává toxické představy: důraz na dominanci, emoční znecitlivění a silnou nadřazenost nad ženami,“ vysvětluje Ondřej Tyleček, ředitel kreativní agentury Fairy Tailors.

I když Česko nemá identického „Tatea“, jeho obsah se rychle šíří prostřednictvím platforem, jako jsou TikTok, YouTube Shorts a překlady. Důsledky jsou patrné: u části dospívajících chlapců se objevuje zvýšený cynismus vůči ženám, popírání rovnoprávnosti nebo bagatelizace násilného chování. Pokud chybí dostupné a pozitivní mužské vzory, tato radikální rétorika efektivně vyplňuje prázdné místo v jejich hodnotovém systému.

Sociologické studie z celého světa tyto obavy potvrzují. Výzkumy ukazují, že mladí muži, kteří konzumují tento typ obsahu, mají tendenci věřit, že by měli řešit životní problémy striktně sami, bez ženské pomoci. Paradoxně u nich zároveň bývá zaznamenána vyšší míra úzkosti. Tento obsah navíc funguje jako vstupní brána k radikalizaci. Například výzkum australské Monash University zjistil, že u obsahu Andrewa Tatea je v 89 % příspěvků propagováno uzavřené, hierarchické pojetí mužství, které je navíc maskováno pod rouškou „osobního rozvoje a seberozvoje“.

V kontrastu s těmito digitálními hvězdami stojí kritický pohled, který tyto moderní influencery považuje za neautentickou a komerční show, a za skutečné, trvalé vzory považuje spíše nadčasové historické osobnosti nebo reálné příklady z okolí. Pro ty jsou online persony jen efemérními hvězdičkami.

Proč lživé zkratky vítězí v algoritmech?

Jeden z hlavních problémů spočívá v tom, že většina online maskulinních vzorů je postavena na extrémních zkratkách a polarizaci: „Buď jsi vítěz, nebo jsi lúzr.“ Vše, co se daří rychle prodat v algoritmech sociálních sítí, je rychlé, senzační, jednoduše pochopitelné a často vytržené z kontextu. Právě proto se tak daří stereotypu „alfa muže“. Ten se manifestuje ve formě fitness guru, investičních mágů nebo mentorů pro „ženský mindset“.

„Podle nich je úspěšný muž definován výhradně penězi, svaly a tím, že má ženy ve své moci,“ říká Tyleček. „Manfluenceři investují do kvalitně zpracovaných videí, sebedůvěrné komunikace a velmi dobře pracují s negativními lidskými emocemi – pocitem nespravedlnosti, vnitřní frustrací nebo silnou potřebou uznání. Realističtější, složitější modely – například muži, kteří otevřeně mluví o psychickém zdraví, péči o druhé, nebo i o své zranitelnosti – v algoritmech jednoduše prohrávají. Jsou z pohledu čísel mnohem méně atraktivní,“ dodává expert.

Úspěch těchto zjednodušených modelů je zakořeněn v samotné logice sociálních sítí. Algoritmy primárně preferují signály, které jsou rychlé, jasné a dostatečně polarizující, aby generovaly engagement. Vzniká tak kultura založená na extrémních zjednodušeních, která dělí svět na ty, kteří zvítězili, a ty, kteří prohráli. Pro komplexnější a realističtější pojetí maskulinity je tento prostor jen těžko průchozí. Muži mluvící o smysluplných vztazích, emocionální otevřenosti, nebo dokonce o zranitelnosti, jsou pro algoritmické roboty příliš nudní. Tento mechanismus znepokojivě připomíná princip politického populismu – škodlivější, ale líbivější vzory plné prázdných gest snadněji osloví méně kritické a snadno ovlivnitelné publikum.

Trend také klade silný důraz na osobní odpovědnost. Mladí muži jsou často nabádáni, aby se spoléhali výhradně na sebe a šli „vlastní cestou“, což je prezentováno jako volání po autentické síle, inspirované pouze vlastní zkušeností, nikoli online trendy. Tato filozofie, i když by se mohla zdát pozitivní, často izoluje mladé muže od kolektivní podpory a systémové pomoci.

Rostoucí hněv a digitální radikalizace

Zjednodušené odpovědi spolu s pocitem osobní nespravedlnosti tvoří živnou půdu pro hněv. „Protifeminismus se stává tzv. ‚low effort identitou‘. Jednoduše zneužívá frustrace mladých mužů vyplývající z nejistoty, rychlých proměn společenských rolí a digitálního přetlaku informací,“ domnívá se Tyleček. Zahraniční výzkumy naznačují, že u mužů mladších 30 let narůstá rezistence a odpor k feminismu. I když v České republice nejsou data tak systematická, odborníci potvrzují, že tyto narativy se přenášejí do české debaty a postupně infiltrují i školní prostředí. V online prostoru se klukům neustále nabízejí videa s poselstvím: „nebuď slaboch“, „ženy obdivují jen vítěze a silné hráče“.

Jaká témata nejčastěji konzumují mladí mužii v online prostředí:

Hledání komplexnějších hrdinů a řešení

Co je možné dělat pro to, aby veřejný prostor začal nabízet mnohem pestřejší a zdravější vzory mužství? Jednou z cest je cílená podpora ze strany médií a značek. „Můžeme začít tím, že i komerční sféra a média mohou cíleně ukazovat jiné formy mužské síly – nikoliv pouze finanční nebo fyzickou. Síla může být i v empatii, v osobní odpovědnosti, ve schopnosti uznat chybu, omluvit se nebo v tom, že muž nemusí být neustále ‚vítěz‘, “ zdůrazňuje Tyleček.

Druhý klíčový směr vede přes školní a vzdělávací prostředí. Zde často chybí systematická výchova k emoční inteligenci a mezilidským vztahům – a to nejen u dětí, ale i u pedagogů samotných. Řešení je potřeba hledat i přímo na sociálních sítích: je nutné spolupracovat s influencery, kteří mají sice velký dosah, ale přitom se vyhýbají jednoduchým stereotypům. „I ‚cool obsah‘ může s sebou nést velmi kvalitní vzory – je ale třeba takový obsah vytvářet s respektem k vnitřní komplexnosti lidské identity a psychologie,“ navrhuje expert.

Mladí kluci typicky vyhledávají obsah, který je směsí adrenalinu, humoru a návodnosti: herní streamy, kondiční tréninky, osobní rozvoj, motivační koučink. Často se v tomto obsahu opakuje hlavní mantrou: „Nikdo ti nepomůže, musíš být silný, musíš porazit systém.“ V tomto postoji je sice určité zrnko pravdy o nutnosti individuality, ale zároveň obsahuje nebezpečné poselství: Pokud nejsi dostatečně silný, jsi bezcenný, nebo „k ničemu“.

Tento zjednodušený obsah vůbec nepočítá s faktem, že osobní růst je dlouhý a složitý proces, že zranitelnost je naprosto normální lidský stav a že maskulinita je mnohotvárný konstrukt. Právě tyto chybějící prvky by měl vyvažovat veřejný prostor, média, vzdělávání a komunikace značek, pokud chceme ovlivnit, jaká bude příští generace mužů.