Odolná trvalka, která vylepší váš stín: Tajemství pěstování dlužichy

Dlužicha, známá také pod poetickým názvem korálové zvonky (z anglického „coral bells“), je oblíbenou trvalkou, která si získala zahradníky po celém světě díky svému atraktivnímu listoví a něžným, zvonkovitým květům. Botanicky náleží do rodu Heuchera spp. a do čeledi lomikamenovitých (Saxifragaceae). Její domovinou je Severní Amerika, kde roste v přirozených lesních a skalnatých biotopech, od čehož je odvozen i její anglický lidový název „rock geranium“ (skalní kakost) a „alumroot“ (kamenec).

Tato rostlina tvoří husté, kompaktní, polštářovité trsy, s dřevnatým kořenovým krčkem. Listy jsou zaoblené, laločnaté, často chlupaté, a v závislosti na kultivaru se pyšní neuvěřitelnou škálou barev – od limetkově zelené a karamelové po hlubokou purpurovou, téměř černou. Mnohé odrůdy jsou navíc stálezelené nebo polo-stálezelené, což zajišťuje celoroční vizuální zájem na zahradě.

Od jara do léta nasazuje dlužicha vysoké, tenké stonky, na nichž se objevují drobné, trubkovité květy v odstínech červené, růžové, bílé nebo oranžové. Tyto květy jsou bohaté na nektar a fungují jako magnet pro kolibříky a motýly, navíc jsou vhodné i k řezu. Dlužicha je vynikající volbou pro lesní zahrady, skalky, okraje záhonů, jako půdopokryvná rostlina i pro pěstování v nádobách.

Péče o dlužichu je relativně nenáročná, ale jelikož se jedná o krátkověkou trvalku (žije obvykle jen 4 až 5 let), vyžaduje pravidelnou péči – zejména dělení trsů. Bez dělení kořenových balů se rostlina v průběhu několika let vyčerpá a odumírá. Pravidelné omlazování je klíčem k tomu, aby se vám na zahradě dařilo udržet ji po dlouhou dobu.

Základní požadavky na pěstování dlužichy

Dlužicha je trvalka, která se dokáže přizpůsobit různým podmínkám, nicméně pro optimální růst a vitalitu je nutné dodržet několik specifických pravidel týkajících se světla, půdy a zálivky. Tyto rostliny prospívají nejlépe, když se jim vytvoří prostředí, které napodobuje jejich přirozený lesní domov.

Světlo a umístění

Většina odrůd dlužichy preferuje polostín, obzvláště v oblastech s horkými letními dny. Přímé, ostré polední slunce může způsobit popálení (sežehnutí) listů, což se projevuje hnědými nebo suchými skvrnami. U kultivarů s velmi světlým, například žlutozeleným listovím, navíc intenzivní slunce může způsobit vyblednutí barvy.

Některé moderní hybridy jsou šlechtěny tak, aby lépe snášely i plné slunce, ale i v těchto případech vyžadují výrazně vyšší a pravidelnější zálivku. Důležité je vyhnout se kombinaci hustého stínu a vlhké, špatně odvodněné půdy, protože toto prostředí je ideální pro rozvoj houbových chorob.

Půda a vlhkost

Půdní substrát by měl být bohatý na humus, kyprý a velmi dobře propustný. Špatná drenáž je nejčastějším důvodem selhání pěstování, protože dlužicha je extrémně citlivá na hnilobu kořenového krčku. Ideální pH půdy se pohybuje od mírně kyselého po neutrální (přibližně 6,0 až 7,0).

Co se týče zálivky, dlužicha preferuje konzistentně vlhkou půdu. Ačkoli starší, dobře zavedené rostliny dovedou tolerovat krátkodobé sucho, ideálně by měly dostávat přibližně 2,5 cm vody týdně. Pěstujeme-li dlužichu na plném slunci nebo v nádobách, je nutné zalévat častěji, jelikož mělce kořenící trsy rychle vysychají.

Hnojení

Dlužicha má nízké nároky na živiny. Přehnané hnojení, zejména rychle působícími dusíkatými hnojivy, může vést k bujnému růstu listů na úkor kvetení. Na jaře je nejlepší aplikovat 1–2 cm vrstvu zralého kompostu okolo rostliny nebo použít velmi lehké dávky pomalu uvolňujícího se granulovaného hnojiva. Rostliny pěstované v nádobách mohou těžit z občasného přihnojení tekutým, ve vodě rozpustným hnojivem.

Množení a dělení trsů

Množení se provádí obvykle dělením kořenových trsů, které je doporučeno provádět každé 3–4 roky, buď na jaře, nebo na podzim. Tento krok je zásadní nejen pro množení, ale i pro omlazení krátkověké rostliny. Při dělení je potřeba vyjmout celý trs a rozdělit ho na části, přičemž každá by měla mít několik růstových vrcholů. Dřevnatou, starou centrální část trsu je vhodné vyhodit. Nové oddělky by měly být zasazeny jen velmi mělce, s kořenovým krčkem sotva zakrytým zeminou.

Rozmanitost kultivarů

Moderní šlechtění dlužichy dalo vzniknout stovkám hybridů s neuvěřitelnou barevnou paletou (často se jedná o křížence druhů H. americana, H. sanguinea a H. villosa). Zatímco původní druhy mají většinou zelené listy, hybridy nabízejí odrůdy, které hrají odstíny purpurové, stříbrné, jantarové či vínové.

Přezimování a mráz

Dlužicha je mrazuvzdorná v rámci zón USDA 4a až 9a, i když konkrétní mrazuvzdornost závisí na odrůdě. V chladnějších oblastech s tuhými zimami je třeba dávat pozor na vytahování kořenových krčků mrazem. Mělké kořeny dlužichy mohou být cyklickým zamrzáním a táním půdy vytlačeny nad povrch, což vede k jejich vysychání. Tomu lze zabránit aplikací lehké vrstvy zimní mulče ihned po zamrznutí půdy.

Řez a údržba

Přestože hlavním lákadlem je listoví, květní stvoly je dobré po odkvětu odstranit (seříznout hluboko ke koruně). Tím rostlinu donutíme soustředit energii spíše do tvorby nových listů, než do tvorby semen, a podpoříme opakované kvetení. Na jaře je vhodné odstranit všechny poškozené nebo nevzhledné listy, které mohou zůstat po zimě, aby se uvolnilo místo pro nové, svěží olistění.

Běžné problémy a škůdci

Dlužicha je obecně odolná, ale špatné odvodnění vede k houbovým onemocněním, jako je padlí, rez nebo bakteriální skvrnitost listů. Mezi hmyzí škůdce patří nosatci (konkrétně lalokonosec rýhovaný), jejichž larvy mohou v pozdním létě napadat koruny a kořeny a způsobit náhlé vadnutí. V takovém případě je nutné rostlinu ošetřit přípravkem na bázi neemového oleje nebo mírným insekticidem.