Přemýšlíte, co skutečně jíte, když sáhnete po oblíbených chipsách nebo sladké tyčince? Možná vás překvapí, že tyto produkty, ačkoliv jsou denním chlebem mnoha z nás, patří mezi ty nejvíce průmyslově zpracované. A co je horší, až 41 % Čechů vůbec netuší, co pojem „ultrazpracované potraviny“ znamená. Toto nejasné povědomí má zásadní vliv na naše stravovací návyky a riziko civilizačních onemocnění.
Veškeré informace, které vám dnes předložím, vycházejí z průzkumu Barometr FOOD, který odhalil alarmující fakta o tom, jak se orientujeme v našem vlastním nákupním košíku. Pokud patříte mezi ty, kteří se snaží jíst zdravěji, ale občas si nejste jistí, co do něj vlastně dáváte, pak je tento článek přesně pro vás.
Proč se nám pletou párky a avokádo?
Zatímco 40 % Čechů si myslí, že jí v současnosti vyváženěji než před rokem, ostatní stagnují nebo si dokonce nejsou jistí. Aneta Martišková z Edenred trefně poukazuje na to, že **cena často vítězí nad zdravím**, což platí jak u běžných nákupů, tak při výběru restaurace. A právě zde se skrývá ono nepochopení, co se týče ultrazpracovaných potravin.
Co vlastně znamená „ultrazpracované“?
Možná si pod tímto pojmem představíte jen sladkosti a slané pochutiny. Průzkum však ukazuje, že lidé si tuto kategorii často spojují s:
- Hotovými jídly (73 %) – například mraženými pizzami nebo instantními polévkami.
- Balenými snacky (59 %) – jako jsou právě zmiňované chipsy nebo sušenky.
- Slazenými nápoji (55 %) – od limonád po energetické drinky.
Překvapivě méně respondentů (pouze 32 %) si tuto kategorii spojuje s baleným pečivem, 29 % se snídaňovými cereáliemi a müsli tyčinkami, a jen 9 % s některými mléčnými výrobky. To naznačuje, že **potraviny maskující se jako „zdravé“ či „dietní“ jsou pro nás stále velkou záhadou**.
Nutriční epidemioložka Eliška Selinger ze Státního zdravotního ústavu vysvětluje: „Mezi vysoce průmyslově zpracované potraviny řadíme takové výrobky, které prošly rozsáhlým průmyslovým zpracováním. Místo celistvých potravin se skládají často jen z jednotlivých složek, třeba škrobů či izolovaných bílkovin, a obsahují řadu přidaných látek. Doma v kuchyni si je zkrátka nevyrobíme.“ Typickými znaky jsou pak aditiva, aromata, emulgátory nebo zvýrazňovače chuti.
Kde končí hranice a začíná riziko?
Tomáš Prouza, prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR, zdůrazňuje, že „vysoce průmyslově zpracované potraviny budou jedním z velkých témat příštích let.“ Ačkoli odpovídají na potřebu dlouhé trvanlivosti a skladování, jsou také často navrženy tak, aby byly chuťově co nejatraktivnější a podporovaly opakovanou konzumaci.
Podle průzkumu by Češi nejraději omezili:
- Slazené nápoje (téměř 80 %).
- Balené snacky (76 %).
- Hotová jídla (70 %).
Přitom právě u potravin, které vnímáme jako běžnější součást jídelníčku, je ochota k omezení výrazně nižší. A právě zde se skrývá největší riziko.
Dlouhodobá konzumace: Tichý nepřítel zdraví
Matyáš Fošum z Ministerstva zdravotnictví upozorňuje, že „z pohledu veřejného zdraví představují vysoceprůmyslově zpracované potraviny riziko především při jejich dlouhodobé a pravidelné konzumaci.“ Často totiž obsahují vysoké množství soli, cukru, nasycených tuků a různých aditiv, čímž narušují nutriční rovnováhu.
„Ultrazpracované potraviny jsou navrženy tak, aby chutnaly co nejlépe a byly snadno dostupné. Problém je, když začnou tvořit významnou část jídelníčku. Zvyšují riziko obezity, cukrovky 2. typu i srdečně-cévních onemocnění,“ varuje Fošum. Nejde o zákaz, ale o jednoduchý princip: čím větší podíl přirozeně zpracovaných potravin ve stravě, tím lépe pro naše zdraví.
Je důležité si uvědomit, že průmyslové zpracování samo o sobě není zlý nepřítel. Mražení, pasterizace nebo fermentace jsou běžné procesy. Klíčový je rozdíl v míře zásahu a množství přidaných látek, které prodlužují trvanlivost, zvýrazňují chuť nebo upravují strukturu. „Problematické mohou být například některé snídaňové cereálie, müsli tyčinky, ochucené mléčné výrobky nebo rostlinné alternativy sýrů. Tyto produkty sice navenek působí nutričně hodnotně, ale ve skutečnosti obsahují vysoké množství cukru, soli nebo nasycených tuků,“ dodává Selinger. **Když si dáte jednou něco „navíc“, nic se nestane. Ale když jsou tyto potraviny pravidelně na talíři, může nastat problém.**
Zájem o změnu je, ale chybí informace
Přestože v pojmech tápeme, snaha o změnu je vidět. 55 % Čechů uvedlo, že v posledním roce konzumaci vysoce průmyslově zpracovaných potravin omezili nebo se o to snažili. Do budoucna plánuje jejich omezení dokonce 59 % respondentů.
Že zájem o kvalitnější stravování naráží na nejasné definice a složitou orientaci v nabídce, je zřejmé. Odborníci se shodují, že cesta ke zdravějšímu stravování nevede přes extrémy ani zákazy, ale dlouhodobou rovnováhu a především **lepší informovanost**. Víte tedy, co si zítra dáváte k obědu?
Zdroje: Průzkum Barometr FOOD, Aneta Martišková (Edenred), Tomáš Prouza (Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR), Eliška Selinger (Státní zdravotní ústav), Matyáš Fošum (Ministerstvo zdravotnictví ČR).
