Velikonoce se blíží a každá hospodyně už sepisuje seznam toho, co do svátečního koše vloží. Zdálo by se, že je to běžná záležitost, ale každý rok se objeví spousta sporů – je dovoleno světit sůl, není hřích nést do kostela masné pochoutky nebo krmivo pro kočičku. Často to děláme tak, jak se to dělalo v našich rodinách, aniž bychom přemýšleli o tom, co je z toho opravdu důležité a co jsou jen lidové výmysly.
Co si vzít a co nechat doma
Podle církve by měl být v koši samozřejmě paska (mazanec) jako symbol Vzkříšení a vajíčka (kraslice) symbolizující nový život. Dovoleno je také mléčné výrobky (sýr, máslo) a masné pokrmy, protože po dlouhém půstu prosíme o požehnání ke konzumaci smetanových jídel.
Čemu se rozhodně vyhnout
- Alkohol: Zejména ten silný, se na svěcení přinést kategoricky nesmí! Výjimkou může být snad jen láhev kagoř, i když kněží připomínají, že modlitbu za zdraví čteme nad jídlem, ne nad nápoji.
- Ostré předměty: Nože, ostré předměty a vše, co nebude sloužit ke konzumaci, je lepší nechat doma.
Zapomenutá tradice: Sůl v koši
Existuje jedna důležitá tradice, na kterou dnes téměř všichni zapomněli. Dříve hospodyně do koše vždycky dávaly malou hrst soli. Byla symbolem spojení mezi Bohem a lidmi a také ochranou před vším zlým.
Dokonce i dnes církev její svěcení nezakazuje, i když na ni stále častěji zapomínáme, soustředíme se jen na krásu košů. Pověrka praví, že posvěcený mazanec se nesmí krájet nožem, ale jen lámat rukama, ale kněží říkají, že je to spíše lidová pověra než nějaký hřích.
Klíč k úspěchu: Skromnost
Hlavní je, aby obsah koše byl skromný. Není třeba se snažit nacpat tam celou sváteční hostinu, protože jdeme do chrámu pro požehnání, ne abychom prostě „ukázali“ produkty všem sousedům.
Dodržujete tyto tradice ve své rodině? Co na to říká vaše církev a co si myslíte vy?
