Stěhování je stres. Každý, kdo si tím prošel ví, o čem mluvím. Ale největší chyba, kterou neustále opakujeme, není špatné zabalení, nýbrž tahání věcí, které už nepotřebujeme. Při mém posledním maratonu tří stěhování za tři měsíce jsem si potvrdil jedno: minimalizace je klíč. A s hanbou jsem zjistil, že tahám čtyři kategorie věcí, které mi jen zbytečně komplikovaly život. Měli byste si to přečíst, dříve než na jaře začne váš „stěhovací“ nebo „úklidový“ maraton.
Čisticí a úklidové prostředky, které nebudu hned potřebovat
Nesnáším plýtvání. Je to typická česká vlastnost – vždyť se to ještě hodí! Kvůli tomu jsem s sebou táhl věci jako napůl plné lahve dezinfekce, balení vlhčených ubrousků, novou sadu houbiček nebo deodorizér na stelivo (i když jsem zrovna neměl kočku). Říkal jsem si: „Přece to nevyhodím, hodit se to bude!“
Chyba! Když jsem se stěhoval ke své sestře, a pak do podnájmu, mé vlastní čisticí prostředky byly k ničemu. Nepotřeboval jsem je vybalovat, protože už tam něco bylo, nebo to bylo jen dočasné řešení.
- Tyto věci zabraly drahocenné místo v krabicích.
- Byly těžké a hrozilo, že se vylijí.
- Nakonec jsem většinu stejně předal sestře, ale až poté, co jsem je přestěhoval přes půl města.
Praktická rada: Pokud se stěhujete do pronájmu nebo na dočasné bydlení, předejte tyto zásoby sousedům nebo kamarádům. Peníze za novou dezinfekci v budoucím domově vás budou stát méně než tahání pěti kilo chemikálií.
Oblečení, na které jsem si ani nevzpomněl
Při balení jsem z šatníku vytáhl desítky kousků s klasickou myšlenkou: „Jejda, já na tohle úplně zapomněl, je to super!“ A co jsem udělal? Bez váhání jsem to nacpal do stěhovací tašky. To je vždycky špatné znamení. Pokud na nějaký kus oblečení zapomenete, je velká pravděpodobnost, že ho už nebudete nosit.
Pořád jsem musel přehrabávat hromady nechtěného oblečení, abych se dostal k věcem, které opravdu nosím. Byla to psychická i fyzická zátěž.
Pravidlo „Jedno stěhování rovná se jeden dar“
Začal jsem používat jednoduché pravidlo: Při každém přemístění jsem si ty zapomenuté kousky odkládal stranou. Pokud jsem si je během pobytu ani jednou neoblékl, putovaly rovnou do kontejneru na textil nebo k charitě (třeba do sbírky Červeného kříže). V Praze je takových míst naštěstí spousta.
Boty – většina mi jen zavazela
S botami je to podobné jako s oblečením, ale v mnohem drastičtější míře. Boty jsou velké, těžké a zaberou spoustu místa. Když jsem balil, u většiny jsem si říkal: „Proč to proboha vlastně mám?“
V mém případě mi stačí jednoduchý rotační systém: tři tenisky, běžecké boty, domácí obuv a formální kousky (třeba oblíbené zimní boty a kovbojské boty na fesťáky). K tomu jedny pohorky a plážové žabky. To je vše.
Všechny ty staré sandály, podpatky z plesů před deseti lety, které jen leží v krabicích – pryč s nimi. Vím, že je nebudu nosit a že jsou pravděpodobně stejně nepohodlné. V Česku sice máme sychravé počasí, ale skutečně potřebujete šest párů kozaček?
Nástroj k rozhodování: Pokud v botách nemůžete pohodlně přejít Václavák bez puchýřů, do stěhovací krabice nepatří.
Dekorace, které se mi už nelíbí (ale bál jsem se je vyhodit)
Tohle je ta nejtěžší část. Sám jsem si začal zařizovat bydlení, když mi bylo kolem dvaceti, a spousta mé dekorace pocházela z té doby. Byla to ta první „osobnost“ mého domova. Dlouho mi připadalo, že když se těch laciných a už nevkusných kousků zbavím, zbavím se i části sebe sama.
Trvalo mi dlouho, než jsem pochopil jednu věc: Můj vkus se mění. A ty roztomilé keramické sošky, co jsem si koupil na trhu v Brně, když mi bylo 22? Jsou objektivně řečeno ošklivé. A to je v pořádku.
Pravidlo: Ne všechno, co nasbíráte, musí být neustále vystaveno (nebo vůbec vlastněno). Zbavit se starých dekorací neznamená zbavit se své osobnosti, ale jen vytvořit prostor pro tu novou.
Stěhování mě naučilo, že každá krabice a každý centimetr krychlový má svou cenu. Netahejte s sebou věci, které už vám neslouží. Ušetříte si tak nejen záda, ale i stres.
A teď otázka pro vás: Jaká je ta jedna věc, se kterou se nedokážete rozloučit, i když víte, že byste měli?
